NOTO I, ‘viento del Sur’, tomado del lat. nŏtus y éste del gr. νóτος íd.

1.ª doc.: Santillana (C. C. Smith, BHisp. LXI); 1613, Góngora, ed. Foulché II, 54; 1627, Lope, Aut.

Voz poética.